Geniální průkopník a vycházející superstar.
Zrovna jsme začali návštěvu v Chateau Doyac, když mi zvoní mobil. Nemilá věc, ale vezmu to. Nějaký chlapík se ptá, kde jsme? Máme prý u něj domluvenou návštěvu a košt. O ničem takovém nevím, domluvené návštěvy si dost pečlivě značím. Slíbím, že mu večer napíšu.
Když se dostanu k mailům, zjistím, že jsem mu opravdu psal, ale žádná odpověď od něj nedorazila. Asi se někam zatoulala … Chvíli zvažuji, že bychom k němu nejeli. Program máme celý týden nabitý. Nakonec se rozhodnu, že vypustíme oběd a pojedeme tam.
Ještěže mě osvítilo ! Toto chateau stojí i za týden půstu !
Zaparkujeme a už se k nám hrne usměvavý mladý muž. Je to Hugo Aroldi, syn majitele Chateau Dompierre. Je těsně po poledni, skoro ke čtyřicítce ve stínu, takže Hugo nás hned tlačí schovat se do vedlejší budovy k prohlídce technologie. Uvnitř jsou ale jen velké dřevěné sudy a tři motorky. To má být garáž …?
No ale sudů je víc a jsou větší, takže určitě výrobna vína. Navíc se na pozemku žádná jiná budova (krom příbytku rodiny) nevyskytuje. Ale kde jsou sudy pro zrání vína? To mají jen ty velké?
Odpověď zní: ANO.
Michel Aroldi, Hugův otec, vymyslel a uvedl do praxe naprosto unikátní postup ve vinifikaci. Zjednodušeně řečeno - víno je od začátku do konce jen v těch velkých dubových sudech. Žádné přečerpávání někam jinam. Vše se odehraje na jednom místě. Do lahví jde hotové víno právě z těchto velkých sudů.
Samozřejmě, není to jen tak. Každý ze sudů má nahoře asi metr vysoký nerezový “komín”. Ten má několik funkcí, ale o těch se zde nebudu rozepisovat (bližší informace najdou zájemci na stránkách tohoto vinařství).
Hugo říká, že je to i ekonomicky velmi výhodný způsob výroby vína. Nemusí platit žádné zaměstnance a také ušetří za 225 litrové dubové sudy, kde by víno běžně muselo být.
Toto jsme ještě nikde neviděli ani neslyšeli, takže s protaženými obličeji opouštíme “garáž” (Hugo a rodiče mají kromě vína ještě jednu vášeň - motorky Ducati a výlety na nich) a přecházíme do jejich domu. Jsme zvědaví, jak to jejich víno chutná.
Je třeba říci, že Dompierre vyrábí víno ze dvou apelací Médoc a Pauillac. Z Médocu je to Les Charmes Dompierre a La Croix Dompierre. Z apelace Pauillac je to jejich vlajková loď Dompierre Pauillac.
Zavínili jsme se jejich bílým vínem Blanc de Dompierre, a pak už jdeme na červené. Koštujeme nejdříve ty z Medocu. Jsou povedené. Vyladěné, harmonické, krásně se pijí. Na tom Michelově vynálezu něco bude …
Když se napijeme jejich vína z Pauillacu, všem nám spadnou brady. Je neskutečné. Je to Cabernet Sauvignon v celé své nádheře. Nikdo z nás nikdy nepil víno s tak čistým charakterem této odrůdy. Kdo nezkusil, neuvěří.
Nevím, jestli to bylo tím, že jsme byli tak hluční … ve dveřích se objevil Michel Aroldi i se svou ženou Jocelyne. Bylo fajn, že si s námi přišli popovídat. Otevřela se další láhev, po “osmnáctce” následoval ročník 2016, což byla další jiskra pro sdělení dojmů a komentářů. Michel byl potěšen, nutno říct, že plným právem a my jsme byli nadšeni. Také plným právem. Takže nás ani nepřekvapilo, když se Michel pochlubil vinným lístkem jedné z prestižních michelinských restaurací v Paříži. Na první pohled vypadal dosti skromně, jelikož na něm byly jen čtyři položky. Když jsme se podívali blíže, nemělo to se skromností nic společného:
Château La Tour
Château Margaux
Château Mouton Rothschild
a
Dompierre Pauillac
K tomu už není co dodat.
