Někdy máte štěstí …
Na návštěvu ikonického Chateau se vždycky těšíte. Akorát nikdy dopředu nevíte, kdo se vás ujme. Může to být zaměstnanec typu “hosteska”, která má o vinařství perfektní znalosti, ale v podstatě se chová jako zaměstnanec. Nebo to může být sklepmistr, popř. technický ředitel, což jsou sice také zaměstnanci, ale ta návštěva je už o něčem jiném. Hosteska si drží odstup a nikdy nevytáhne ze skříně flašku se vzorky en primeur posledního ročníku. Kdežto šéf sklepa vás klidně vezme k tanku a načepuje z něj něco, co je teprve v procesu výroby. Jen tak, pro zajímavost. A taky proto, že v průběhu návštěvy pozná, že o víně a jeho technologii něco víte. Už jenom z toho, na co se ho ptáte. A také podle toho, jakou zpětnou vazbu mu dáváte při tom, když ochutnáte, co vám dá okoštovat.
Ve vinařství nás přivítaly dvě dámy a po chvilce dorazil i pan sklepmistr. Za chvíli dvě dámy vystřídala třetí. Je mi líto, ale nenapíšu, kdo to byl. Ne že bych nechtěl, ale už si to nepamatuji.
Ano, je to ostuda.
Asi v půlce prohlídky jsem někde v přítmí zahlédl další postavu. Nechci říct, že naši průvodci přímo znervózněli, ale začali se chovat trošku jinak. Postava se držela pořád trochu stranou a nic neříkala. Někoho mi připomínala. Napadlo mě, že by to mohl být pan majitel. A … byl to pan majitel. Pan Henri Lurton osobně. Jaké milé překvapení! Zbytek prohlídky už absolvoval takříkajíc v našem středu. Je skvělé ptát se a hovořit o víně s takovou personou a legendou celého Margaux.
Nevím, jestli měl Henri Lurton tak dobrou náladu nebo jsme ho něčím zaujali, ale rozhodl se, že se nám bude věnovat už jen on. Zaměstnance poslal po svých a degustace už byla výlučně v jeho režii. Na programu byly dvě vína: jejich druhé - Baron de Brane a poté Brane-Cantenac 2019. Nadchly nás.
Vína byla úžasná (hlavně jejich první), Henri byl skvělý a zážitek jedinečný. Prostě - povedená návštěva.
Někdy máte prostě štěstí …